CO JSTE OCHOTNÍ UDĚLAT PRO NAPRAVENÍ CHYBY?

Právě jsem se podruhé přestěhovala. Nebylo by na tom nic divného. Lidé se přece stěhují běžně, snad ani neznám nikoho, kdo by se aspoň jednou v životě nestěhoval. Ano mám za sebou mnohá stěhování – mezi roky 2010 a 2018 dohromady 15x – ne že by to byl můj koníček. Tedy to upřesním. Právě jsem se podruhé přestěhovala během dvou měsíců.

První stěhování byla chyba – tou chybou bylo chtění spokojit se s něčím, co vypadalo jako extrémně dobrá možnost – protože byla nečekaná a první. Hledala jsem místo, kde bych mohla jak bydlet, tak i pracovat – to vám každý majitel nemovitosti při nájmu nedovolí. To znamená potřebovala jsem učit kurzy Bowenovy techniky, dělat a vysílat přednášky, mít místnost na svůj stůl na počítač, kde můžu psát blog, dělat videa, brát lidi na koučink a psychoterapii a taky ještě trochu pro radost masírovat – na to potřebujete dost místa. Našla jsem ho. Byly tam ovšem varovné signály, ale ty člověk v touze po tom mít konečně prostor, kdy do té doby vysílal webináře z poličky v ložnici (neboť tam jimi neobtěžoval ostatní účastníky domácího provozu, což spolu s dalšími věcmi vyústilo po nelehké, ale o to delší době k onomu stěhování) přechází něčím jako „to je dobrý“, i když máte 125 m2 vytopit elektřinou. Ano, chyba.

Stačí, aby se vám do toho přimotalo ještě pár událostí, jako třeba že čekáte úmrtí v nejbližší rodině a máte toho najednou opravdu víc než dost. Ale i tohle „zlé“ je k něčemu dobré, když máte čas se ještě zeptat na pár věcí. Na otázku „co je tedy v životě důležité“ jsem dostala jako odpověď životní moudrost 83 let „Žít spokojený život – dělat věci, které jsou správné, i když je to nepříjemné“. Secvaklo mi to s vlastním životním krédem „Nejdůležitější na chybě je ji co nejdříve zarazit, i kdyby to už hodně stálo, protože jinak to bude stát ještě mnohem víc.“ Ano, hodně to stálo a ještě trochu bude. Ale pokud můžu a mám, kam jinam to investovat než do sebe a do dětí.

Jsem teď dvakrát spokojená, sice trochu (ne, fakt hodně) udřená, to ano, ale spokojená. Spokojená, že jsem si jednak mohla dopřát ten luxus chybu opravit a dát možnosti vyřešit si život ten správný tvar a za druhé neprošvihla jsem jinou, mnohem lepší příležitost. A byla to vlastně vůbec chyba? Nebyla to jen cesta? V době prvního výběru současná možnost ještě nebyla k dispozici. A kdybych nevyužila prvního místa, nic bych se nenaučila a nevěděla, co přesně chci a potřebuju.

A tady se učí krásně – první kurz Bowenovy techniky tady byl jedna velká radost. Ostrý test, že si příště dopřeju klid a vezmu méně lidí, aby bylo více místa – zase jsem byla měkkosrdcatá a vyhověla nějakému „vezmi mne ještě“. Chyby mám přece napravovat!

Jak na chyby jdete vy? Přestěhovali byste se taky?